pátek 20. dubna 2018

Dobíjení


baterek...
sluníčkem, zahradou...
nikdy mě nenapadlo jak ráda se budu hrabat v hlíně...
 v zemině...
opravila by mě mamka...
další poklad našel můj muž...
hned dva...
první židli dělal truhlář děda muže mého...
druhou zase děda můj...










maliny se snaží...
josta kvete...





mějte krásný sluníčkový víkend...











neděle 15. dubna 2018

Pyžámková

noc...
čekala nás výprava podle nalezené mapy....
šlapal každý, malý i velký...
zvládli 4 km...
zdárně došli k cíli a zpět...
za odměnu opečené buřty, lítání po zahradě...
tanec, kouzelná peřina...
spaní ve školce...
jsem spokojená moc...
bez slziček, s pohádkou a trochu té komedie kolem...
ale bez ní to neumím a jsem ráda, že o to ti naši prckové stojí...
vidět Janu v pyžamu a s plyšákem v posteli :o))
k tomu vyprávění až k usnutí posledního hrdiny...



cesta vedla lesem až k ovečkám....
koukněte na berana...
jeho rohy nejsou obyčejné...
má dva páry...





cestou zpátky jsme potkali slepýše...
já bych ho do ruky nevzala...


 poklad se našel...
hakisáky jsem stihla...
ještě přiháčkuju i na cvičení...


a sladké spaní...
malých velkých Myší...
pár měsíců spolu a půjdou dál...
letí, čas neúprosně letí...



mějte krásný zbytek neděle...
 a zítra začněte pohodový týden....




středa 11. dubna 2018

Medvěd....


jsem jako malá...
děti nosí na tričkách medvědy...
já si ho tolik přála...
až jsem si jednoho namalovala...
staré triko na zkoušku, barva na textil a stabilo v tužce...
vážně funguje a drží...
tulipány na běhounu jsou již několikrát prané a drží...

teď zbývá koupit triko a pustit se do medvěda na ostro...







mějte se krásně a tvořte....




pondělí 9. dubna 2018

Radost...


sluníčko... 
možnost posedět venku, ještě nemáme zabydleno, ale i tak se dá...
koukat jak se příroda probouzí...
a rýpat se v hlíně...
sázet, přesazovat, sít a čekat...
vzejde, nevzejde...




























mějte se krásně...




neděle 8. dubna 2018

Moje poklady...



Když Martinka z blogu "tak trochu vyzobaná slunečnice" vyhlásila výzvu "Moje poklady",
 přihlásila jsem se aniž bych tušila co vám ukážu...


První poklad je dřevěný obrázek od mého muže, když naše holky byly ještě malé...
velkou radost jsem z něho tenkrát měla a mám stále, visí v ložnici, 
každé ráno na něj a naše malé POKLADY kouknu a den může začít.



Další poklad je Andělka, první z řad andělek....
tahle jako jediná má vlásky jakoby zvlněné...


Mlýnek na kafe po manželově mamince. 
Vždycky jsem si nějaký starý přála, neměla jsem ho ani já, ani moje mamka, ani babička, mám starodávné váhy, karafy, ale mlýnek byl přání.
Až jsem tenhle malovaný zdědila...


Poklady z půdy.
 Ty jsou nedávné, už nevím proč jsem na půdu lezla a koukám tam necky a zavařovací hrnec. Ještě židličku se stolečkem jsem tam objevila, ale nesundala. Sundám, dostanou jí vnoučata na zahradu. Pro mě jí vyráběl můj děda, měla i otvor na nočník :o).



Když na fotku koukám,
 je na ní pro mě ještě jeden poklad a to ta stará lavička.
 Práce dědečka, když tenhle dům stavěl.


Poklad další, nepočítám je, je mi jasné, že až je otisknu vzpomenu si na spoustu dalších.
Moje košilka, vyšívaný límeček, nítěné knoflíčky, je stará víc jak půl století, 
naše prvorozená ji nosila taky.
U druhé dcery si už tak jistá nejsem, možná jo.


 zub času...


Tohle je klika z našeho předešlého domova.
Netušila jsem, že ji manžel má a když jí namontoval na vrata u garáže, 
měla jsem obrovskou radost.




Tolik mé poklady, poklady se vzpomínkami,
 ale důležité jsou především ty co jsou tu s námi, i když vše je propojeno se vším.


Mějte se krásně a jarně....